Začalo předjaří. Což je období mezi zimou a jarem. Něco mezi. Není už taková ta tuhá zima, ale ještě se objevují často mrazíky a klidně i sníh. Některé dny jsou už krásné, slunečné, zpívají ptáci, všechno pučí, ale ještě to není úplně jaro. Dny jsou delší. Tok energie se obrací. Od kořenů opět nahoru. Krásně o tom píše Hanka Zemanová v knize Rytmus roku. Je to období křehké, nazývá je podle čínské medicíny kloub bambusu. Bambus se vždycky zlomí jen v kloubu. Tak jako my můžeme nyní pocítit naše slabá místa.
Já toto období miluju. Když je poprvé ucítím ve vzduchu, začnu se radovat. Nastává někdy po Hromnicích, v půlce února, každý rok jinak, stejně jako všechno, musíme to prostě nacítit. Pokud žijeme v souladu s kolem roku, tyto změny navnímáme.
Loni jsem v tomto období (trochu později, ne hned z kraje) sbírala pupeny na gemmoterapeutické tinktury. Mám ovšem zásobu a pupeny považuji za tolik vzácné, že je letos nesbírám. Už jsme si ale se synem utrhli pár prvních lístečků řebříčku a dalších divokých bylin, které vykoukly na zahradě.
Pomalu po zimě odlehčujeme stravu. Zařazujeme víc divokých bylin, začínáme klíčit různá semínka a obohacujeme si jimi většinu jídel.
Vařím si odvary z pampeliškových kořenů i nálevy z listů. Ráno pijeme horkou vodu, už nemám takovou potřebu silných vývarů, které nás provázely celou zimu.
Zařadila jsem do své ranní rutiny suché kartáčování a nemůžu si to vynachválit. Při večerní sprše zase jednou za pár dní používám březový peeling od Weledy – jeho vůně je neskutečná.
Co se týká jógové praxe, tak jsem stále v procesu objevování jóga nidry. Praktikuji ji téměř každý den a její přínosy jsou neskutečné. V ásanové praxi mě teď poslední dny volá dynamičtější tempo. Zapotit se. Aspoň trochu. Ve srovnání s klidnější, restorativní praxí v zimě je to příjemná a vítána změna.
Jsme často venku. Vlastně pořád, když to jde. Každý den pozorujeme změny na zahradě. Jak které stromy pučí, které rostliny už vykukují ze země… Láká mě to sundat si boty a po celé zimě chodit zase bosa. Kolem poledne je ve slunečné dny země už příjemně teplá.
Sice jsem psala o tom, že letos nebudu příliš zahradničit, ale stejně mi to nedá a i když toho nebudeme tolik vysévat, práce na zahradě je pořád dost. A já jsem za to ráda! Nakonec jsem přece jen nějaká semínka objednala, pomalu už plánuji naši novou zahradu a něco je možné vyset si dopředu a potom přesunout k nám.
Chodíme také do lesa. Baví mě, že už se není třeba tolik oblékat.
Jak trávíte předjaří vy?