Večery a noci. Čas, o kterém jsem měla dlouho pocit, že nemám vůbec zvládnutý a vyladěný. Rána a dny nám hezky plynuly, ale jak přišel večer, přišlo mi, že se to všechno hroutí, emoce vzrůstají a já nevím, co s tím. Nakonec jsme samozřejmě vše zvládli, veškeré večerní povinnosti, ale když V. usnul a já si vydechla, měla jsem chuť si okamžitě lehnout s ním, ale stejně jsem většinu noci koukala do stropu. Ať V. spal lépe nebo hůř, já stejně spát nemohla…
Když moje únava začala být docela neúnosná, začala jsem přemýšlet o tom, co bych mohla udělat jinak. Co ještě změnit, aby to vše lépe plynulo a já mohla v noci spát.
První věci bylo to, že když manžel přišel z práce, museli jsme se naladit na stejnou vlnu. Zdá se to jako taková hloupost, ale udělalo to velkou změnu. Říct si vše podstatné a pak už to nechat být. On své zážitky z práce a já z domova.
Náš syn je skvělý indikátor spěchu. Když na něj začneme spěchat a tlačit, zasekne se a trvá to všechno mnohokrát déle. Například večeře. On velmi rád večeří třeba hodinu, povídá nám různé věci, pomalu jí. Já měla ve zvyku po deseti minutách, když jsem si snědla svoje, začít uklízet, ale to se mu nelíbilo a nechtěl dál jíst. Takže jsem se musela zastavit, naučit se jíst pomalu a stal se z toho krásný rituál dlouhých společných večeří.
Po večeři následuje sprcha. Pro syna vana, kdy jsem si zvykli přidávat mu do vody epsomskou sůl, abychom mu doplnili hořčík. Když jsme u hořčíku, bez něj si to nedovedu představit. Ani ráno, ani večer. Večer bereme s manželem zklidňující formu, většinou bisglycinát.
Po sprše čistíme zuby a potom už vypínáme světla a necháváme pouze oranžové světlo, určené pro večerní svícení. Když se člověk ponoří do toho, jak moc je světlo pro život důležité, nestačí žasnout. Například to, jak dobře se nám bude spát, závisí na tom, zda ráno vystavíme své tělo přirozenému světlu či nikoliv. A pokud večer svítíme modrým světlem, dost výrazně to narušuje spánek. Proto jsme se na světlo v našem životě dost zaměřili. V domě, který stavíme, s tím počítáme už od začátku a budeme mít například noční světýlko i na záchodě a chodbě.
Ještě zůstaneme u světla – už nějakou dobu máme doma i infračervenou lampu. Toto spektrum má vycházející a zapadající slunce a říká se, že je to výživa pro naše mitochondrie, které jsou zdrojem energie pro buňku. Proto je tolik vyživují sledovat východ a západ slunce. Tuto lampu používáme tehdy, když se slunce moc neukazuje, v zimní a zatažené dny. A taky, když jsme nemocní. Jsem fascinovaná tím, jak jsou děti neskutečně vnímavé. Vojta si při nemoci toto světlo přímo vyžaduje. Ukazuje na ně a nepřestane, dokud je nepodáme. To stejné platí pro ladičku. Naučil se ji rozeznívat o svoje malá stehna a mám pocit, že přesně ví, kdy ji potřebuje.
Se světlem souvisí i to, že večer už se snažíme nekoukat do telefonu. Máme tam samozřejmě takový ten červený filtr, ale i tak… Toto je oblast, na které mám stále co zlepšovat. Někdy je pozdní večer jediný čas, kdy mohu odepsat na zprávy nebo si v klidu něco najít… Když se mi ale daří být už celý večer offline, vidím, jaký blahodárný efekt to má.
Večer máme taky takový rituál, kdy koukáme na měsíc a hvězdy, pokud jdou vidět. Vojtu to moc zajímá, hledá měsíc na obloze i přes den a nikdy na něj nezapomene upozornit, když jej vidí. Je to nádhera a krásné zastavení se.
Vytvořili jsme si ještě další malý rituál a to je pití heřmánkového čaje. Mám jej spojený s večerem, Vojta taky. Vždycky už volá: táto, čajík.
Další mojí oblíbenou součástí večera je Pranamatka. Vojta si buď mezitím s manželem čte, ale poslední dobou se klidně přidá ke mně. Je neskutečně statečný a vždycky když si na ni lehne, je na sebe pyšný.
Čtení a povídání si považuji za velmi důležitou součást večera. Snažíme se shrnout si uplynulý den, připomenout si zážitky a mluvit třeba o tom, co v emocích nebylo možné. Stejně tak je ovšem pro naše batole důležité vyblbnout se pohybově. Večer běhá, točí se, táta ho houpe v peřině i na rukou. Jeho malému tělíčku to dělá neskutečně dobře.
Pro mě osobně, když Vojta usne, je důležité být chvilku sama. Zapsat si do deníku pár myšlenek, shrnout si uplynulý den sama v sobě, přečíst si pár stránek v knížce nebo když mám pro sebe víc času, dám si třeba půl hodiny Jóga nidry. O té chystám samostatný článek, je to totiž neskutečně mocná technika.
Poslední, ale neméně důležitou věcí pro mě je trávit čas s mým mužem, sami dva. Je to pro nás totiž čas vzácný. A tolik potřebný. Ještě než se Vojta narodil, říkali jsme si, že nesmíme ztratit náš krásný vztah. Sice se tak nestalo úplně, ale konverzace s malým dítětem se dokážou točit pouze kolem něj. A je nutností pracovat na tom, aby nám spolu bylo stále hezky.
Naše večerní rituály jsou spíš takové drobnosti, mně ale spánek neskutečně zlepšily. Ve zkratce to vidím tak, že večer je třeba vše uzavřít, zrekapitulovat, nechat být a naladit se na vlnu klidu.
Máte nějaké svoje večerní rituály?