Velmi ráda si fotím cesty všeho druhu. Z nějakého důvodu jsou to moje oblíbené fotky. Nejradši mám cesty v přírodě, které jsou nějakým způsobem zajímavé. Což jsou ale popravdě téměř všechny. Každá jiná, a tak krásná. Takové jsou ale cesty i našem životě. Každý z nás má tu svoji, která je jedinečná.
Představte si, že by se lesní cesta rozhodla, že bude vypadat jako městský bulvár. Nejspíš by se trápila, vůbec by nebyla svá a spokojený by ve výsledku nebyl nikdo. Myslím si, že vyšlapat si tu svoji cestu v životě, objevit to, kam jdu a proč jdu zrovna tudy, je jedním z důvodů, proč tu jsme.
Vezměme si to tak, že pokud je někdo mrštný, má dlouhý krok a pružné tělo, třeba jeho cesta bude hned podél řeky, kde občas musí skočit z jednoho kamene na druhý, ohnout se, aby prošel pod nízko se sklánějícími větvemi stromů a neztrácí stabilitu, když to sem tam uklouzne. Kdežto někdo, kdo má radši pevnou půdu pod nohama, raději se na řeku kouká z výšky a rád se rozhlíží po rozlehlejším okolí, si tuto cestu nevybere. A je to naprosto v pořádku. Zkrátka každý máme tu svoji cestu, i co se týká jógové praxe. Co je dobré pro jednoho, nemusí být dobré pro druhého.
No a pokud tu svoji cestu teprve hledáte, nebo zkoušíte, po které se vám půjde nejlépe a zajímá vás individuální přístup, nabízím nyní 1-2 místa na pravidelné či nepravidelné soukromé lekce. Klidně mi napište.
