Včera se mi stala velmi zajímavá věc. Manžel rád nakupuje na Vinted a přišla mu nová mikina. Vyprala jsem ji s ostatními věcmi, které jsem měla nachystané a už když jsem prádlo vytahovala z pračky, věděla jsem, jaká to byla chyba. Doufala jsem, že tomu pomůže sušička, ale bylo to snad ještě horší. Zápach nějakého konvenčního prášku na praní nebo aviváže. Tak moc jsem si odvykla. Načuchlo tím všechno ostatní prádlo a když jsem je skládala, dráždilo mě to do očí. Říkala jsem si, že jsem asi blázen, že to nemůže být tak hrozné, ale když manžel přišel z práce, okamžitě to také cítil. Mikinu jsme odstěhovali na terasu a ostatní prádlo musím znovu přeprat a doufat, že to pomůže. Zase mě to dovedlo k úvahám nad tím, jak něco, co je asi úplně normální, je pro nás už nepřijatelné.
Už od malička jsem měla problém, když byl někdo navoněný parfémem. Dráždilo mě to, okamžitě mě rozbolela hlava. Ale prostě každý používal vůně, takže jsem to tolerovala a dokonce jsem ráda chodila do parfumerií zkoušet takové ty extra drahé voňavky, i přesto, že jsem odtud vždycky odcházela skoro v mdlobách. Asi v 16 letech jsem od tehdejšího přítele dostala parfém od Diora. Byla jsem šťastná, ale pokaždé, když jsem jej použila, mi stejně bylo zle. Problém parfémů jsem rozkryla až s tím, jak jsem objevila netoxický způsob života. Do té doby jsem si myslela, že jsem prostě jen příliš citlivá. Parfémy jsou jeden z největších problémů. Nedávno jsem četla článek, že některé IVF kliniky (umělé oplodnění) zakázaly používání parfémů jejich klientům, protože mají velký vliv na plodnost a jsou prokázanými hormonálními disruptory. A to je jen špička ledovce. Bohu díky se o tom už ale začíná mluvit. Složka „parfém“, případně „syntetický parfém“ je snad všude. Prací prášky, aviváže, úklidové prostředky. Všechno to extrémně voní, ale za jakou cenu…
Myslím, že v dnešní době máme naloženo už celkem dost. Kvalita vody, pesticidy v jídle, těkavé látky v nábytku, toxické látky v oblečení… Seznam by byl téměř nekonečný. A nejhorší je, že se efekty všech těchto látek nesčítají, ale spíš násobí. A pak se podívám kolem sebe a vidím ekzémy, autoimunitní nemoci, neplodnost, problémy s pozorností, spousta chronických nemocí, u kterých se už prokazuje, že jsou spojeny s nadměrnou toxickou zátěží. A já si říkám, pokud je něco, co mohu udělat, tak to velmi ráda udělám. A proto řeším kosmetiku, domácnost, vodu, oblečení, vzduch, jídlo… Bohužel už neovlivním jestli vedle našeho domu postříkají pole nebo kvalitu jídla ve školce syna… Ale co mohu ovlivnit a je to v mých silách, to moc ráda udělám. Někomu se náš přístup zdá možná příliš přehnaný, ale čím víc se tím zabývám, tím důležitější mi to přijde. Ale samozřejmě je naprosto v pořádku, pokud toto čtete a přijde vám to úplně mimo… Já píšu o naší cestě.
Občas se mě někdo zeptá, proč je to ale tak drahé. Já si ovšem myslím, že to drahé být nemusí. Ze začátku možná ano, pokud třeba chcete radikální změnu a vyměníte všechny přípravky najednou, ale když si vychytáte to, co vám funguje, začnete používat i takové ty úplně základní suroviny na úklid i praní (nakonec zjistíte, že toho stejně moc nepotřebujete) a nakupujete potom ve velkých baleních, řekla bych, že to vyjde opravdu levně. Některá netoxická kosmetika je drahá, to samozřejmě ano (existují ovšem i cenou srovnatelné s klasikou). Ale když si porovnáte složení takovém krému, kde najdete bio oleje, vosky, přírodní esenciální oleje a podobné a potom konvenčního krému, který je samá ropa a potom syntetický parfém, je jasné, co prostě musí být nutně dražší.
A teď už konečně k tématu, o kterém měl být celý tento článek. Stavba našeho domu. Musím říct, už takto na úvod, že byla plná kompromisů, ústupků, ale v čem to šlo, jsme se opravdu snažili volit méně škodlivé varianty. Na vybavení domácnosti jsem už potom příliš ústupky nedělala, ale stavba domu je trošku větší proces, kdy si chcete často vyrvat vlasy hrůzou, z toho množství různé chemie.
Když jsme s manželem uvažovali, kde jednou chceme bydlet, i přesto, že jsme ve spoustě věcí velmi alternativní, rozhodně jsme zavrhli takové ty hliněné domy, různé slaměné a podobné. Obdivujeme lidi, kteří v něčem takovém bydlí, ale pro nás to prostě není. Když už jsme měli pozemek, řekli jsme si, že jsme sice zabrali holou půdu, ale chceme ji co nejméně zatížit a zastavět. Našli jsme si skvělé architekty, kteří nás v tomto vyslyšeli, navrhli nám patrový dům (ale bez podkroví, to jsme nechtěli) s malým půdorysem, ale tak skvěle vymyšlený, že tu máme naprosto vše, co potřebujeme. Stavěli jsme z klasických pálených cihel. Odmítali jsme jít do takových těch bílých, se kterými se sice lépe pracuje, je to levnější a jednodušší, ale je to chemie. A navíc prý víc praská. Na jednom místě v domě tyto bílé cihly máme, nebylo zbytí, a samozřejmě je to na nich prasklé. Takže si děkujeme za rozhodnutí, použít klasické pálené cihly. Bydlíme totiž navíc u kamenolomu a ty otřesy jsou tu při odstřelech veliké. Většinu technických věcí stavby řešil manžel, takže do toho se pouštět příliš nebudu, ale řešili jsme spolu například otázku plastifikátorů, které se přidávají do betonu. Nakonec jsme je nikde nedávali, kde nebyly nutné, ale samozřejmě když vám dovezou beton z betonárky, tam už samozřejmě jsou. Okna jsme kvůli ceně dali plastová, byť nás to mrzelo. Jen veliké posuvné otevírací okno, HS portál, máme hliníkový. Stál stejně jak zbytek oken, ale nelitujeme…
Co se týká podlah, řešili jsme to tak dlouho, pročetla jsem milion diskuzí, až jsme se nakonec rozhodli následovně – v obývacím pokoji s kuchyní, v předsíni, v technické místnosti, spíži, v koupelnách a na záchodě, máme dlažbu. Od české značky Rako. A v ložnici, dětských pokojích a v jógové místnosti máme laminát. Jelikož máme podlahové topení, tak máme laminát nelepený, jen položený, protože ta lepidla se pak velmi uvolňují do vzduchu. Laminát jsme vzali od dražší značky, s certifikáty. Samozřejmě jsme zvažovali i dřevěnou podlahu, ale kvůli ceně, náchylnosti k poškození, škodlivým nátěrům, které se často používají a údržbě, jsme ji nakonec zavrhli. Oba druhy podlahy miluju a jsem ráda, že jsme se tak rozhodli.
Nábytek byl jeden velký kompromis. Ideální by bylo mít třeba vše z masivu, jen přírodní laky, kuchyňkou desku z kamene…. Ale musím říct, že jak finančně, tak esteticky, jsme se touto cestou nevydali. Našli jsme si truhláře, velmi šikovného, který pracuje s kvalitními materiály a který nám nábytek vyrobil na míru. Je z lamina. Jak kuchyň, tak skříně v ložnici a jinde. Měla jsem strach, aby tam nebyl takový ten klasický zápach nábytku, jako když si dovezete novou skříň z IKEA, ale naštěstí nebyl. V ložnici jsme měli prvních několik dní po montáži puštěnou čističku vzduchu, pro jistotu, ale nezdálo se mi, že by to nějak zapáchalo. Některé menší komody, konferenční stolek a knihovnu, jsme koupili v IKEA nebo dalších obchodních domech. Snažili jsme se vybírat kvalitnější věci, ale i přesto byl občas zápach velký. Tak jsme aspoň pořád větrali… Ještě co se týká větrání, máme doma i rekuperaci. Což je vlastně řízené větrání, přes filtr. V každé místnosti máme ve stropě průduch, který nasává nebo vypouští vzduch. A zejména v zimě, kdy nechcete mít otevřená okna, je to skvělá věc. Ale vlastně i v létě, ve velkých vedrech, máte stále čerstvý vzduch. A například v noci se nám nestává, že bychom měli v ložnici vydýcháno. Když třeba je venku moc velký hluk a nedají se otevřít okna.
Další z věcí, která už je možná mimo non toxic, ale úzce s ní souvisí, je řešení světla v našem domě. Naštěstí jsme narazili na schopné elektrikáře, kteří každý náš „zvláštní“ požadavek dokázali promyslet a zrealizovat. Světlo neskutečně ovlivňuje náš hormonální systém, náš spánek, celkově hladinu energie a mnohé další. My máme kromě klasického osvětlení v koupelnách a na záchodě ještě jedno světlo, které svítí červeně. Když jdete večer, případně v noci na záchod nebo do koupelny, nerozsvítíte si na sebe modré světlo, ale jen červené. Na chodbách máme u podlahy taková malinká světýlka, která se rozsvítí v 10 a zhasnou v 6, nebo jak si nastavíte. Kvůli dětem, když půjdou v noci na záchod nebo k nám do ložnice. Ale tady se stala jedna velká chyba. Ta světýlka svítí jasně modrým světlem. Vůbec mě nenapadlo, že to tak z výroby bude. Což mě samozřejmě napadnout mělo… Takže mi nezbylo nic jiného, než každou krabičku rozdělat a přelepit fólií pro tyto případy. A je z nich oranžové tlumené světlo. V ložnici máme lampičku s červenou žárovkou a po západu slunce svítíme už pouze jí. Na čtení máme my i syn malou lampičku s červeným světlem na klip. Zábradlí schodů je také podsvícené pouze oranžovým led páskem. A pozor, největší vychytávka, pod skříňkami nad kuchyňskou linkou máme dva led pásky – modré a oranžové světlo. To oranžové je skvělé, když si ještě večer něco chystáte v kuchyni…
Ohledně vybavení domácnosti jsem, jak už jsem psala, kompromisy dělat nechtěla. Stálo mě to ovšem spoustu hledání. Pokud to bylo v našich finančních možnostech, volila jsem bio bavlnu – ručníky, povlečení (tady mám i pár kousků lněných), utěrky, závěsy, polštáře, deky…. Nádobí jsme volili takové, abychom měli co nejméně plastu. Pokud možno nikde. Hrnce nerezové. Talíře porcelánové. Kde to šlo, jsme podpořili české značky. Ale to vlastně i při celé stavbě. Vypínače od české značky, již zmíněná dlažba… Ale třeba koupelnové baterie u nás vyhrály Grohe, tam jsme nenašli konkurenci.
Ještě mě napadá jedna věc a to spaní. V posteli strávíme 1/3 života, tak mi přijde důležité se zamyslet nad tím, jaká je její kvalita. Nedávno jsem někde četla, že různé matrace z takových těch paměťových pěn a podobně, vylučují spoustu chemických látek, které pak celou noc dýcháme… My jsme se rozhodli pro trochu netradiční řešení. Máme tatami, rákosové desky, a na nich futony. Z bio bavlny. Zejména kvůli synovi, který má svůj foton vedle nás, aby nespadl z postele. Ale taky proto, že nám takové spaní vyhovuje. Často se ale u starších členů naší rodiny, kteří k nám přijdou na návštěvu, setkáváme se zděšením. Jedna naše blízká příbuzná prohlásila: Chudáci, oni ani nemají postel a musí spát na zemi!
Poslední věc, kterou zmíním jen okrajově, je filtrace vody. My máme filtr na vodu od firmy H20 nanotech. Byla to celkem investice, ale teď dokupujeme už jen filtry. Když filtr přišel, měla jsem skoro infarkt, protože se o pár centimetrů nevešel na vybrané místo pod kuchyňskou linkou. Náš skvělý truhlář ale udělal pár změn a nakonec se vešel.
Jak je asi poznat, netoxický (vlastně to slovo ani nemám ráda, spíš bych to nazývala přirozený) způsob života je mojí vášní. Chci abych byla já i moje rodina zdravá. Abychom co nejméně zatěžovali planetu. Abychom žili v souladu s přírodou. A pokud byť jen jedna věc někoho inspiruje, moje mise je splněna. Nejsem žádný odborník na toto téma, jen samouk, ale kdyby vás cokoliv napadlo, klidně se mě zeptejte. Buď vám moc ráda poradím nebo vás odkážu na někoho vhodnějšího.